Nadpis XXYZI

29. října 2012 v 17:46 | Tereza. |  Koš
"Lidi si nepíšou deníky pro sebe. Píšou je pro druhé, jako tajemství, který nechtěj prozradit, ale chtěj, aby ho všichni znali. Jediný bezpečný místo pro vaše myšlenky je vaše paměť, kterou si lidi nemůžou vzít a přečíst, když se nedíváte, alespoň zatím."

Většina z nás usedá za počítač s myšlenkou, že ze sebe dostanou vše, co chtějí. Chtějí o něčem mluvit, říct nám něco..zdělit to světu. Jsme chodící schránky, které dokážou mluvit, myslet a někteří i z nás mají emoce, takže i cítit. Několik z nás je schránka bez emocí, ale i přesto píšeme. Píšeme všechno, co chceme a potřebujeme. Snažíme se dostat myšlenky nebo emoce na papír, vyjádřit je slovy. Kolik z nás usedá za počítač s alkoholem a nebo s kávou či čajem a otvírá Word, aby se ozývala ťukání do klávesnice. Kolik z nás to má jako občasné hobby a kolik z nás to potřebuje denně? Pro koho z nás se to stalo drogou? Něco napíšeš, ať už je to celý den a nebo určité téma, je to jedno..ale nemění to nic na tom, že máme pocit, že nás někdo poslouchá. Máme pocit, že naše slova, věty, názory někdo chce slyšet. Máme pocit a vidíme, že nejsme sami, co se tak chovají, skrývají. Skrývají se za identitu něčeho, co se skládá z pár odstavců s pravopisnými chybami. Nebo spíš svoji identitu ukazujeme? Co, když někdo na nás natrefí - absolutně náhodně. Ten někdo nás denně potkává na ulici, na chodbě, soused, který nevytáhne paty z domu. Ukážeme se mu nahí. Už i on sám vidí, že nejste nic víc, než schránka, která má pevný obal, aby se chránila před okolním světem a máte svůj druhý svět, kde stojíte nahí, nechráněni ničím a nikým. Jste to jen vy a vaše ťukání do klávesnice. Cítíte se sami? Bezmocní?
Uvědomte si, že vše, co dáte na internet, tak v něm zůstane. Vždy to může být použito proti vám. Nejen u přátel a nebo lidí, kteří si tak říkají se můžete odhalit a můžete o ně přijít, protože - co si budeme nalhávat - nadáváte, pišete o nich. A hlavně, třeba vás vůbec neznají z téhle stránky, kterou ukazujete tu..

Na internetu si můžeme hrát na koho chceme. Můžeme být kluk, který je gay a poslouchá Madonnu. Můžeme být 30ti letá pornoherečka, která vždy chtěla napsat svoji knihu. Může být kým chceme, kdy chceme.. Můžeme dát prostor nesplněným snům, fantaziim, myšlenkám a životům..


 


Komentáře

1 Karamelka.Dee Karamelka.Dee | 3. listopadu 2012 v 19:26 | Reagovat

Zkus změnit barvu písma nebo pozadí,..Při čtení článku mě z toho bolely oči.

Jinak pěkný článek:)

2 Tereza. Tereza. | 4. listopadu 2012 v 14:57 | Reagovat

[1]: vidišto, mně to zcela vyhovuje, to je hlavní ;)

3 Ká | Web | 4. listopadu 2012 v 19:08 | Reagovat

Připomnělo mi to trochu jednu naši konverzaci..
"..když začneš věřit na velké chodící trpaslíky, tak se i do něj můžeš zamilovat.."

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama