28/09/2012/06:00

28. září 2012 v 16:04 | Tereza. |  Mozek schizofrenika.
Vítr za okny fučí, háže listím, které začíná pomalu odpadat ze stromů. Ztratilo svoji barvu, skoro nikde se nezelená a pomalu žloutne. Kde je červená barva, je na ni brzo? Nejen listí ztrácí svoji barvu, nejen stromy přicházají o listí. Ale i přátelství bledne a odchází. Padá dolů na zem, k dalším vzpomínkám, které už několik týdnu bez hnutí leží tam někde..Semtam povyskočí, díky větru - chce si hrát? Není jediný.
Sedím na balkoně, výhled na kus města, které bylo vždy můj domov, i když jsem ho neměla ráda. Jenže staré věci jsou kolikrát lepší jak ty nové. Pozoruji okolní dění, není velké, ale přesto je. Ptáci nelítají, nejsou nikde. Ani ta kočka nepřeběhne přes naši zahradu. Ti naproti ukládají zahradu ke spánku, i náš balkon je prázdný, je na něj vidět - tak zmizela moje skrýš. Sousedovic pes zarytě mlčí na schodech a možná na něco čeká. Nebude sám. Každý z nás na něco čeká, možná na ty sluneční paprsky, které semtam povykouknou a udělají minutu tepla. Aspoň trochu. Nemám ráda slunce, né to ostré a přímé. Já žiju večer, kdy se všechno zaplní tou tmou a zdá se to být.. jiné. Lepší, tajmené a pěkné. Teď je všechno tak holé. Nebo se to aspoň zdá. Připadám si volná, více než bych si myslela, že budu. Svobodná. Nic mě netíží, to až potom, co se vrátím tam, kde má každý potřebu se jen pomlouvat, řešit ostatní a to, jestli náhodou nedělá něco špatně. Nebe je šedivé, jako kouř z cigarety, kterou típám o kus omítky..Dala bych si vodnici. Někde na dece s hudbou z gramofonu, desky poházené kolem. Plně otevřená louka, ale nikde ani človíčka. Jen my, hudba, kouř a pohoda.


Nevrátí se, jako nic z toho, co bylo.

Nemám melancholickou náladu, ani depresivní. Jen jsem otupělá a prázdno v hlavě. Je to snad díky včerejšímu večeru?
Semtam mi zahučí a to mi připomene, že dávno mám něco dělat. Ale nic se mi nechce. Nechce se mi ani zvedat hrudník, abych se mohla nadechnout. Jsem na to moc líná, unavená, přeslá,.. Ale musím.
Nechce se mi vracet do toho bordelu, vím jak moc snadno z lidí se stávají loutky. Ach, ano.. a já si přece hraju na to, co nejsem. Je zvláštní chodit po tom městě, kde vlastně pomalu nikoho neznáš, ale dokážeš se během pár chvil seznámit s dívkou, které diktuješ číslo při zavírání dveří v MHD. Jak vystřihnuté z telenovely lesbické lásky. Zvláštní reagee slečna, málokdy si tak rozumím s cizím člověkem. Má ráda moje město, pila jsem včera na ni. Její přirozené nečesané vlasy, korálky na krku a semtam vytrhané obočí, pihatá tvář a veselý smích. Náhodný pocestný a jak vám zvedne náladu ve dni, kdy si myslíte, že už jen vás čeká cesta domů v tom mrazivém dnu.
Poslední dny mě baví pozorovat okolí, ať to jsou lidé, budovy a nebo nebe. Kluk se skvělou angličtinou a baťohem, kde měl nášivky, jako je Doors, Led Zeppelin, AC/DC, postarší paní s chůzí kachny, vietnamec od nás z města, který je skvělý na matematiku a nejde mu čeština, ale dostal se na gympl, kde všechno měl v češtině, žádná úleva nic..Když se podívá člověk lépe, dokáže si všimnou i toho,jestli je člověk zmatený a nebo už je zvyklý. Několik kilometrů od domova vám ukáže i to, jestli jsou ještě lidé, kterým na vás záleží. Pak už je jen otázka toho, jestli vás překvapí realita a nebo s ní dávno počítáte..





People are strange when you're a stranger
Faces look ugly when you're alone
Women seem wicked when you're unwanted
Streets are uneven when you're down

When you're strange
Faces come out of the rain
When you're strange
No one remembers your name
When you're strange
When you're strange
When you're strange

People are strange when you're a stranger
Faces look ugly when you're alone
Women seem wicked when you're unwanted
Streets are uneven when you're down
 


Komentáře

1 May May | Web | 30. září 2012 v 7:06 | Reagovat

No dal jsem si tu práci a přečetl jsem to celé. Cestou tím článkem se mi rýsoval výhled na vaše město i když jsem tam nikdy nebyl.. zní to ponuře, ale ponurý věci zbožňuju. Taky to zní dost zamyšleně.. cítím z toho větu "Být či nebýt.. toť otázka..". Jinými slovy mi připrav pokoj pro hosty, jdu se k vám nakýblovat.

2 Tereza. Tereza. | 30. září 2012 v 10:58 | Reagovat

[1]: Ségry je volný pokoj, ale je v něm strašná zima. :D

3 May May | Web | 1. října 2012 v 19:30 | Reagovat

[2]: Nevadí, já mám i v zimě topení vypnuté a sprchuju se studenou vodou. :-D

4 Tereza. Tereza. | 2. října 2012 v 21:19 | Reagovat

[3]: Dobře. A pak, že já jsem sebevrah. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama