Medvídek Pu by mohl být skvělý vrah

10. června 2012 v 23:28 | Tereza. |  Mozek schizofrenika.

Taky to někdy na tebe padne? Prostě si jentak ležíš, je ti fajn a najednou máš tak akorát chuť si vyrvat srdce a nechat si ho společně s mozkem sežrat nějakým kanibalem, nebo klidně medvídkem Pu, aby to byla změna. Je mi mizerně, možná mám fakt schizofrenii a nebo na mě jde infarkt, nebo taky střední krize. ( Nehodící škrtněte. ) Bojím se. Bojím se toho, že jak vystupuju, je to opravdu maska, která mi dala nějaký roky zabrat, vybudovat a už ji mám tak moc dlouho, moc dobře vytvořenou, že jsem jí uvěřila i já a nejsem tohle doopravdy já. Taky se bojím zase smrti, toho, že mě opustí všichni. Zase se to vrací, ten hysterický záchvat v garáži, proudy slz a ignorace matky, myslím na to denně, pokaždé, když ji obejmu. Budu sama. Ještě víc, než si kolikrát připadám. Je to docela smutný, když nenacházíš pochopení, i když se ti nabízí. Já už v to prostě nevěřím. Stala se ze mě bezcitná osoba. Lidi kolem mě se pokouší o sebevraždy, další má předpoklady pro rakovinu a jedna jde na operaci, protože je nemocná, další ve mě spolehá/la a já ji zklamala, začínám se bát, že brzo nebudu moct mít ani ten internet a nebude už vůbec z čeho žít. Já nic necítím. I když to jsou moji kamarádi. Vlastně oprava, u toho, co má mít rakovinu jsem celkem brečela a mrzelo mě to, i když nechápu moc proč, když to dávno mezi náma není jako dřív. Druhej den to bylo v pohodě. Taky se bojím znovu zamilovat, mám pocit, že až se zabouchnu šťastně, měl by se vyvěsit prapor, protože to bude něco..nemožného. Prostě se bojím, myslím hnedka na to, jak to skončí, nebo na to, jaká to bude bolest a že vlastně to třeba i nechci. A nebo chci. Nejspíš mě odrazuje to, jak semnou vyjebávali.. To je dobré, já se tu lituju a stěžuju si, přitom lidi v Africe nemají co žrát, někdo umírá na HIV apd. A přitom jim je možná i líp. Dala bych si retko. Nemám se někdy prostě ráda. Nenávidím se. Chci před sebou utéct..ale nejde to. Nejde ani utéct vzpomínkám, xichtům..ničemu. Jsou všude. Děsí mě to. Chtěla bych se přestat stydět za to, co dělám, když jsem opilá, chtěla bych přestat být opilá. Mít chuť jít klidně pít v týdu a sama v pokoji, jen, aby mi bylo dobře. Bylo by fajn, přestat šahat po retkách a vykouřit skoro celou krabku za jeden večer. Chtěla bych být šťastná, začít cítit ty emoca a mít radost z toho, že mám třeba jen nové tričko. Ale pro mě to zevšednělo, pro mě je to rutina. Prachy z brigád hodím na SŠ, nekoupím si za to oblečení, chlast ani kupu retek, trávu už vůbec. Tu nechci. Už se bojím. Člověk ztrácí anonymitu a začíná mě mrzet, že tenhle blog čte má sestromilenka, která mi v posledních týdnech pomohla..Děkuju, Leni. Opravdu. Bude všechno dobré, věř mi.. Potřebuju robota, co mi pokaždé dá facku, když začnu tyhle sračky mlýt.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama