Vysiuluju se psaním zbytečných článků.

29. května 2012 v 21:25 | Tereza. |  Mozek schizofrenika.
A vy víte co? Jsme jen pouhé kulisy života, kulisy sami sebe a ostatních. Každý den chodím do školy stejnou cestou a ty xichty se nemění, vídám je na minutu přesně se stejným výrazem v obličeji a směrem, kterým chvátají a nebo pomalu jdou, záleží na tom, kam jejich cesta vede.. Ať jsou to holky z šesté třídy, které po cestě řeší problémy holek, kterým bývá normálně tak šestnáct let, školka - strašně hysterická matka s více jak třemi dětmi a nebo matka mého spolužáka, která má stejně barevnou ofinu jako on dvě čáry na hlavě, ženská s kočárkem co za sebou táhne pravou nohu..Ať to jsou dělníci cikání a nebo pouhá auta, která staví u trafiky. Dal by se podle nich měřit čas, když nikoho z nich po cestě nepotkáte - je něco špatně. Nejsou to lidé jenom ráno, které vidím rozespalýma očima, ale absolutně všichni a všechno. Život je vlastně jen jedno velké divadlo, kde všechno jsou udělané kulisy z papíru a pár lidí si hraje na nějaký kompars a pak, když se k němu hlavní postava ( já ) dostane blíže - je to herec. Denodeně kolem sebe vidím tak ubohé, okoukané xichty, které nevědí kam se dívat. Lidé, kteří nevědí, jak se mají chovat, co říkat, co si na sebe obléct, co žrát a kým být. Nebýt několik desítek hloupých časopisů, nedokázali by žít. Mám sto chutí kolikrát vzít železnou tyč, mlátit do těch lidí a přitom psychopaticky řvát " PROBERTE SE ". Copak to skoro nikdo nevidí? To si fakt nikdo nevšiml toho, jak jsme stejní přes kopírák. Stačí otevřít fajsbůk, to ani nemusíte vystrčit tělo na vzduch, prostě stačí otevřít fejsbůk, podívat se, koho to všechno máte v těch přátelích a uvědomit si, že většina z nich není taková jaká se vám zdá. Snažím se tam mít lidi s kterýma se bavím, lidi, kteří mě na té ulici pozdraví, potřebuju je k něčemu a bezmála pět lidí jsou moji přátelé opravdu. Fotka popisek, fotka popisek, fotka popisek, komentář, status, komentář status.. Neberu vám, že jste zamilovaní, neberu vám, že jste nešťastní, nasraní, bezmocní nebo prostě happy. Ale tak zkuste vyjádřit opravdu své pocity, zkuste si lehnout na postel, zavřít oči a uvědomit si, co doopravdy cítíte. To, že ten vedle má vztah jako vy, to neznamená, že budete mít oba pod fotkou popisek, jak by jste bez toho zlatíčka nemohli žít a pomáhá vám v dobru i zlu. Jak tohle můžete říct, když se znáte tři týdny z toho spolu chodíte dva týdny a strašně moc se milujete? Polovina z vás nedokáže ani pořádně pochopit text k hudbě. Neví, jaké to je si sednout do křesla, na zahradu nebo na skálu a číst si, ponořit se do textu, nechat fantazii. Tak jak pak můžete chápat sami sebe nebo pak něco takového, jako je láska? Četla jsem tolik textů, tolik článků na tohle téma, vlastně na jakýkoliv, ale ten člověk tam nemusel použít ani jednou " miluju tě ", nemusel použít ani jednou " nenávidím tě ", " děkuji ". Bylo to totiž z toho textů cítit, člověk cítil, že to není pouze napsané do větru, protože se to tak přece říká, člověk cítil, že ten druhý to myslí vážně a donutilo ho to přemýšlet. Donutilo vás to řvát, dohnalo to k slzám nebo nekontrolovaným smíchem, nedonutilo vás to jen prohlídnout a zavřít, něco vám to dalo. Tak je to i s těmi kulisami, některé jen přehlídnete, u některých se zastavíte a ty vám něco dají, protože z nich se stanou ti herci, kterým dáte cenu za skvělé herectví.. Naučte se spoléhat sami na sebe, protože dojde doba kdy vás i ten nejlepší člověk opustí, i když třeba nerad, ale udělá to. Nemůžu jí to mít za zlé, dala se jinou cestu a já jí přeju štěstí, byl to její sen a cíl, nemůžu být kus něčeho, co jí v tom bude bránit. Vlastně nemůže mít za zlé ani Mílovi, že jsme pro něj byla jen kus hadru a nechal mě, ať se zbavím pěkného kamarádství, nechal mě, ať se stanu malou naivní holčičkou, která věří v to, že opustí tu druhou jen kvůli ní a budou spolu šťastní, mohla bych i odpustit Cassie, že je to ještě dítě, které dokáže milovat každého, mohla bych i odpustit Sváťovi, Tomáši, Adamovi, sobě, Kájině, všem těm věcem, lidem za to, že mi tak krásně nafackovali do xichtu. Mám jim vůbec co odpouštět? Vlastně díky tomu, že mi to všechno tak nafackovalo do xichtu jsem někde jinde, než ty holky, co si říkají kamarádky a pak vám řeknou tajemství, které vlastně vědět nemáte o holce, která té druhé věřila.. to vás pak prostě odradí věřit a nebo doufat, že si tu v malém městě ještě někoho najdete. Potřebovala bych se zbavit Martina, mě nebaví neustálá komunikace, jsem unavená z toho všeho.. A proto píšu tak nesmyslný článek.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama